Barevné mutace korely a zákady genetiky

Barevné varianty a mutace

Korely existují v nejrůznějších zbarveních. Původní zbarvení korely je však pouze šedé. V přírodě se jiné, než šedé korely nevyskytují. Samozřejmě se může stát, že se semtam vyskytne i nějaká mutace, ale takový jedinec nemá šanci v drsné přírodě přežít, protože se stává snadným terčem predíátorů,ale také může mít problém se začleněním mezi hejno svého druhu  tím, že je odlišně zbarvený. V zajetí ale tyhle nepříznivé podmínky nepanují a proto se mutace mohou rozvíjet. Momentálně existuje několik desítek již běžných mutací a další mutace jsou vzácné a velmi vzácné.

Jak takové mutace vlastně vznikly?

Všechno je záležitostí genetiky a proto tyto mutace vznikly spojením dvoj jedinců, kteří měli vhodné genetické předpoklady pro danou mutaci. Chovatelé si tohoto jevu již  od počátku chovu v zajetí všimli a využili toho tak, že váměrně spojovali tyto jedince, až došlo k ustálení těchto mutací. Ze začátku to nebylo jednoduché, takových ptáků bylo málo a proto se často párovali i příbuzní jedinci, s tím že samozřejmě docházelo i k negativním okolnostem - k šířením různých vad ať už vizuálních (plešatění, vady kostry), tak nevizuálních (různé vady orgánů, neplodnost). Bylo tedy zapotřebí vybírat pečlivě jen dobré jedince, ale i tak u mnohých mutací se ještě některé vady objevují dodnes přes veškerou selekci. Proto v dnešní době, kdy už je takových mutačních jedinců spousta, není namístě párovat příbuzné. 

Nyní si představíme alespoň ty nejběžnější mutace a také přírodní zbarvení korel a jak se tyto mutace přenášejí na potomstvo.

Ještě je třeba uvést, že zbarvení korel se dělí na dominantní, recesivní a vázané na pohlaví a podle toho se pak přenášejí na potomky.  

 

ŠEDÉ (PŘÍRODNÍ):

Základní barvu tvoří šedá až tmavošedá, která může přecházet v místě hrudi a břicha do světlejší ruční letky bílé, ocas tmavý nebo žlutý tmavě mramorovaný (dle pohlaví), hlava a chocholka šedá nebo žlutá (dle pohlaví) lícní skvrnky tmavooranžové až červené, duhovka oka tmavohnědá až do černa, zobák šedý, nohy tmavorůžové a drápky tmavošedé.

Šedá mutace je jak již bylo řečeno mutace přírodní a původní zbarvení korely. Tato mutace je dominantní vůči ostatmím mutacím a to znamená, že se přenáší na potomky vždy, kdy není možné zastoupení jinou mutací a pokud se spárují dva šedé jedinci, kterí nemají další geny pro jinou mutaci - tedy neštěpí. Štěpitelnost = genetické vlohy pro určité barevné mutace. Pokud tedy jeden z rodičů je šedý a neštěpí na nic jiného a druhý je třeba strakatý, pak je šedá vůči strakaté dominantní a mláďata budou vizuálně šedá. V genu takových mláďat se ale vyskytne štěpitelnost na straky. 

 

LUTINO:

Ptáci mají červené oči, nažloutlé až sytě žluté opeření celého těla a oranžovočervené lícní skvrnky. Drápky a zobák jsou světlé (tělové) barvy, nohy jsou růžové. U lutino mutací  se velmi těžko rozlišuje pohlaví, neboť samec i samička jsou vizuálně stejní (mohou mít drobné  odchylky) a neplatí zde klasické rozlišení podle výárazných lícních skvrn a žlutější hlavy, jako je tomu u korel šedých. Lutino mutace je vázaná na pohlaví a přenáší se vizuálně zu otců na dcery.

 

ALBINO:

Toto ptáci jsou čistě bílí s červenýma očima. Zobák nohy a drápky jsou též světlé tělové barvy.

 

STRAKATÉ:

Jejich zbarvení je poměrně nejednotné. Jejich základní barvou je šedá – někdy i hodně tmavá šedá – avšak mají nepravidelně velké, po celém těle rozmístěné, bílé skvrny. Hlava a chocholka bývá šedá nebo žlutá (dle pohlaví) s nepravidelně rozmístěnými šedými skvrnkami. Lícní skvrnky jsou sytě oranžovočervené.

 

SKOŘICOVÉ:

Opeření na těle těchto ptáků je jemně skořicové. Ostatní části těla jako chocholka a hlava zůstaly zbarveny jako u divokých ptáků. Mláďata mají oči červené, dospělí však tmavé.

 

PERLOVÉ A LEMOVANÉ:

Na zádech, hrdle, hrudi a na ocase mají šedá pera se žlutým lemováním. Existují také jedinci se světlými, téměř bílými pery, která jsou tmavě lemovaná. To dává korelám šupinatý vzhled. U tohoto zbarvení je chocholka tmavá. Základní barvou je většinou šedá, může být ale perlová korela se základní barvou skořicovou nebo strakatou či žlutou. Nohy a zobák mají zbarvení podle základní barvy ptáka.

 

STŘÍBRNÉ:

Mají světlé jemně stříbrošedé opeření. Nohy a zobák jsou většinou světlé.

 

BĚLOHLAVÉ:

U samečků je chocholka čistě bílá. Hlava samičky je světle šedá s prosvítajícími bílými pírky. Nohy a zobák jsou tmavší.

 

Existuje však již mnoho dalších variant vzniklých spojením (křížením) výše uvedených i nově vzniklých variant:

např. STRAKATÉ SKOŘICOVÉ, BĚLOHLAVÉ LEMOVANÉ, PERLOVÉ STRAKATÉ, PERLOVÉ BĚLOHLAVÉ, BĚLOHLAVÉ ŠEDÉ, FALLOW, PASTELFACE (PASTELOLÍCÍ) YELLOW CHEEK (ŽLUTOLÍCÍ), EMERALD, atd.

 

Odchylky zbarvení peří se u korel objevuje i ve volné přírodě. Takoví jedinci jsou však často velmi nápadní ve srovnání se svými divoce zbarvenými příbuznými a nejsou-li odchyceni lidmi nebo nemají opravdu velké štěstí, stanou se rychle obětí svých nepřátel. Chybí jim přirozené krycí zbarvení, které se vyvinulo během evoluce. Vzhledem k tomu, že taková zvířata dlouho nepřežijí, nemají šanci se rozmnožovat a svou barevnou odchylku geneticky dále předávat. V lidské péči je tomu jinak.

Šlechtění barevných variant se provádí pomocí selekce (výběru) a ptáci se mohou cíleně rozmnožovat. Tím se určité znaky podpoří a upevní a jiné naopak vyloučí. Na povahu, nadání či psychiku ptáka šlechtění barevných variant nemá žádný vliv. Pouze je obtížné u některých zbarvení rozeznat pohlaví.

 

Omlouváme se za chybějící informace ohledně genetiky barevných mutací, v dohledné době se budeme snažit tyto informace doplnit. 

TOPlist
aktualizováno: 20.05.2018 13:25:06