O nás

Tato stránka je ve výstavbě, prosíme za strpení. 

 

 

    Jmenuji se Michaela Dargajová a chovu korel se věnuji od roku 2002. Úplně první korelku jsem si zakoupila v tehdejším rumburském zooshopu někdy v létě roku 2002. Byl to sameček šedé mutace,  který dostal jméno Feriček. Ferička jsem tehdy chovala ještě jako mazlíka, byl ochočený, uměl několikslov a rád trávil čas mimo klec s námi v pokoji. Bohužel jsem si Ferička neužila příliš dlouho, na konci léta roku 2003 ulétl díky závadě dvířek na své kleci, které jsem si bohužel nevšimla zrovna ve chvíli, kdy byl i sklecí venku na stolku. Byla to velmi smutná zkušenost, hledali  jsme koreláčka několik dní, ale jižý se nenašel sad.  

     Dalšího koreláčka jsem si  pořídila na podzim r. 2004, opět samečka, tentokrát skořicovostrakaté mutace a opět Ferička. Dlouhé 4 roky žil koreláček s námi jako mazlíček, byl velmi ochočený, napodoboval různá slova, rád si hrál s párátky na stole. V r. 2007 jsem však usoudila, že mám celkem málo času na svého kamaráda a tak jsem mu pořídila kamarádku Arinku. Jenže Feriček byl zvyklý na lidi a tak ptačí  kamarádku neměl moc rád. A tak jsem tedy Arince pořídila nového partnera s tím, že Feriček zůstane sám, ale nezůstal. Během roku 2008 - 2009 jsem postupně přikoupila několik korelek a zrodila se myšlenka: "Co  si takhle založit chov?" 

.. a tím to všechno začalo...

     Od konce roku 2008 jsem si založila své první chovatelské webové stránky (Calopsittas - později změněn název na Calopsitta) a začala jsem se zabývat odchovy mláďat. Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, neznala jsem ani barevné mutace, ani jejich genetiku, ani jak pečovat o hnízdící korely a o mladé, ale koupila jsemsi nějakou tu literaturu, četla různé diskuze z webů a hodně jsem získala ze samotné praxe. V listopadu 2009  se mi opravdu podařilo první korelátka. Během let 2009 - 2016 jsem nabrala spoustu zkušeností jak s přirozeným odchovem, tak i s ručním odchovem, celkem jsem odchovala okolo 12 korelátek ručně a více než 100 korelátek se zde odchovalo přirozeně. Od roku 2012 jsem se začala věnovat i genetice a barevným mutacím. Na chvíli jsem se stala i členkou ČKCHK (Český klub chovatelů korel), ale jelikož jsem měla trochu jiný pohled na chov a nechtěla jsem se zabývat chovem výstavních korel, tak jsem klub opustila a chovala jsem si jen sama pro sebe. Nejsem přiznivec přešlechťování za účelem dokonalého vzhledu,barvy, tvaru chocholky atd. a fakt, že výstavní korela se nedožívá díky genetické zátěži mnohdy více než 3 roky (narozdíl od korely obyčejné nevýstavní, která se při dobré péči dožije i 20 let), mě prostě bránil v tomu zabývat se přešlechťováním a chovem výstavek. Jsem tedy hobby chovatel a chovala jsem spíše korelátka pro hobby - chovatele, nebo začátečníky anebo pro mazlíčkáře. Samozřejmě bylo třeba některé chovné páry obměnit kvůli tomu, abych měla další prostor pro novou generaci a aby nedocházelo pak k příbuznému křížení mláďat, o některé chovné jedince jsem bohužel  přišla v důsledku onemocnění a nešťastných události, jiné páry měly problematické chován, které přenášely nasvé potomky. Zkrátka za těch pár let jsemse hodně naučila. Od roku 2014 se spolu sem mnou korelkám věnuje i můj přítel Pavel a moje korelky jsou dá se říct i jeho. Hlavně samička Izmir, která si ho velmi oblíbila a sameček Orfík. 

    Na konci roku 2016 jsme ale oba dospělo k závěru, že bude lepší odchov korelátek značně omezit vzhledem k předešlým 2 letům, kdy se sice podařilo odchovat úspěšně několik desítek korelátek, ale bohužel se čím dál více (a to nejen v našem chovu) setkáváme s poruchami chování chovných korel a tím i se zvýšenou škubavostí rodičů. Takové mládě, které je škubané svými rodiči, pak tenhle zlozvyk přenáší dál. Dále nám v srpnu 2016 uhynul velmi důležitý chovný sameček Luigi, bohužel se jednalo o zákeřné onemocnění trávicího ústrojí a nebylo možné mu pomoct. Tyhle okolnosti i fakt, že už není tolik času se věnovat mláďatům, pokud by nastaly problémy (např. zanedbání rodiči, škubání, atd.), kdy je třeba odchovávat korelátka ručně, nás vedly k zamyšlení, zda nebude lepší nechat si jen korely na mazlíky? V jednom jsme se shodli, že rušit celý chov korel jako takový nepřipadá v úvahu. V chovu máme totiž několik korel, které měly potíže v chovu, nebo o partnera přišly a také korely velmi ochočené, které ptačího partnera ani nevyhledávají a tyhle korely sice  do chovu vhodné nejsou, ale jsou velmi společenské a byla by škoda je prodat. Navíc já si opravdu nedovedu představit život bez alespoň jediné korely v domě smiley. Takže jsme se rozhodli, že budeme chovat jen omezeně od 2 párů max. 2x do roka (spíše méně).

 

    A samozřejmě naše stránky jsou tu stále pro naše věrné (i nové) návštěvníky,  nadále se budeme snažit stránky udržovat a přidávat nové informace, budeme poskytovat poradenství, co se chovu týče.  Od roku 2014 je spuštěn i osobní web na Facebooku: Calopsitta- korelky (původní název: Calopsitta - chov korely chocholaté). Stránky se pokusíme doplnit ještě o zbytek informací,které zde chybí a určitě budeme informovat i semtam, co  se u nás děje i prostředníctvím fotografií, které zde zatím nejsou.

TOPlist
aktualizováno: 20.05.2018 13:25:06